Znakem Moravského markrabství byla od druhé pol. 13. století červenostříbrně šachovaná orlice se zlatou zbrojí a korunkou položená na modrý štít. Na základě erbovního listu císaře Fridricha III. z r. 1462, vydaného na znak vděčnosti za vojenskou pomoc Jiřího z Kunštátu a Poděbrad byl znak na žádost moravského zemského hejtmana Jindřicha z Lipé polepšen změnou stříbrného šachování na zlaté. Toto polepšení však český král jakožto lenní pán neuznal a nepřijal jej ani zemský sněm. Až r. 1628 bylo potvrzeno Ferdinandem II. (v souvislosti s vydáním Obnoveného zřízení zemského a snahou o definitivní ustavení habsburského rodu jako dědičného pána země). Následně byly používány obě barevné varianty. Moravský zemský sněm z roku 1848 („selský sněm“) se usnesl na používání zlatočerveného šachování, což potvrdilo r. 1849 i 1888 Ministerstvo vnitra. Ve velkém a středním habsburském znaku však bylo stabilně používáno původní stříbrnočervené šachování a to až do 1915, kdy bylo ve středním znaku změněno na zlatočervené. Od roku 1918 se přešlo na výlučné používání původní stříbrnočervené moravské orlice v modrém poli, neboť vychází z tradičních slovanských barev – červené, bílé a modré. Z právního hlediska bylo pak stříbrnočervené šachování v moravském znaku výslovně potvrzeno zákonem č. 252/1920 Sb.

 

 

Čerpáno z wikipedie.