Hlavní město moravy
Nejdůležitějšími městy Moravy po zániku Velkomoravské říše byla dnešní města Olomouc, Brno a Znojmo, a to jako sídelní města tzv. moravských údělů. Krátce po vzniku Moravského markrabství ve 12. století až do poloviny 17. století byla nejdůležitějšími městy už jen Olomouc a Brno, obě města se po většinu tohoto období musela dělit o moc rovným dílem, neboť zemský sněm a zemský soud střídavě zasedal v obou městech a kvůli tomu byly i pravidelně přemisťovány zemské desky. Avšak tím významnějším městem byla do poloviny 14. století stále Olomouc a to především proto, že zde již od roku 1063 sídlil biskup, Olomouc té doby bývá právem považována za kulturní a duchovní metropoli Moravy. Za vlády Jana Jindřicha ve 14. století se Brno stalo trvalým sídlem tehdejších vládců Moravy, moravských markrabat, jejich sídelním hradem byl hrad Špilberk a v této době, a to především za vlády krále Jošta Moravského, bylo předním moravským městem Brno. Poté od 15. století lze mluvit spíše o vyrovnaném významu obou měst, a to až do poloviny 17. století. V roce 1573 byla v Olomouci založena první a na několik dalších století i jediná univerzita na území Moravy (na krátký čas přesunuta do Brna). V roce 1639 došlo ke zřízení královského tribunálu v Brně, významného zeměpanského úřadu s rozsáhlými správními a soudními pravomocemi, který poté na krátkou doby sídlil i v Olomouci. Do Brna se definitivně přestěhovaly celé zemské desky (předtím přibližně polovina vedena v Olomouci a druhá polovina v Brně) i s královským tribunálem a bylo ukončeno střídavé zasedání zemského sněmu a soudu až za příkaz markraběte a císaře Ferdinanda III. za třicetileté války, konkrétně v letech 1641 až 1642, navíc roku 1642 se Olomouc po 40 dnech obléhání vzdala Švédům, Brno se tak fakticky stalo jediným hlavním městem Moravy. K čemuž přispěla i neobyčejně rozsáhlá devastace Olomouce osmiletým pobytem nepřátelských vojsk. V roce 1749 byl v Brně založen moravský soudní a politický senát. Spor obou měst ovšem stále pokračoval a Olomouc několikrát žádala navrácení jejího původního postavení, včetně navrácení královského tribunálu, přesto, že v byl původně zřízen v Brně a v Olomouci sídlil jen krátkou dobu. Tento dlouhý spor byl ukončen až moravským markrabětem a císařem Josef II. v roce 1782, který přiznal Brnu nárok být definitivně jediným ohniskem politické moci na Moravě, což bylo později roku 1849 potvrzeno Moravskou zemskou ústavou. Brno zůstalo hlavní městem autonomní země do roku 1949, kdy byla komunistickou vládou zemská samospráva zrušena a nahrazena kraji, které nerespektují zemské hranice, krajské zřízení bylo předtím zavedeno už 16. století, ovšem respektující zemskou hranici a tím i autonomii země. Dodejme, že dvakrát vznikla země Moravskoslezská (1782 – 1849 a 1928 – 1948) v čele s guberniem sídlícím v Brnem.
Čerpáno z wikipedie.